Ohlédnutí za naším výměnným pobytem v Poznani

 

Letos jsme do polské Poznaně dorazili o dva měsíce později. I přesto jsme se mrazivým listopadem nenechali zastrašit, do našeho cíle jsme dorazili po deseti hodinách cesty. Unavení, ale v pořádku. O to víc nás potěšilo velmi srdečné uvítání, kterého se nám dostalo. V naší partnerské škole (Szkoła podstawowa i gimnazjum Łejery w Poznaniu) nás uvítala paní ředitelka a také třída Justyny Donczyk spolu s rodiči, kteří nás letos hostili. Děti se odebraly se svými hostitelskými rodinami do jejich domovů a my, učitelé, jsme zahájili přípravy na zážitky nabitý program.

Hned první den jsme zahájili společným programem s těmi nejmladšími, andílky. Malincí andílci, děti předškolního věku, nás přivítali indiánskou písní i krátkým hudebním vystoupením, pak jsme se všichni společně, Češi, Poláci, velcí i malí, pustili do seznamovacího programu, rozvíjejícího kreativitu, představivost, ale i spolupráci.

Po těchto aktivitách jsme se společně vydali na procházku městem s průvodkyní, která se jen kvůli nám naučila výklad v češtině, zaslouží si náš obdiv a veliké DÍKY. Prošli jsme parkem, Cytadela, který přiléhá k naší partnerské škole, a směřovali jsme k nejstarším historickým dominantám Poznaně. Pak už nás čekala jen sladká tečka v podobě oběda a mohli jsme se opět rozejít do rodin, které pro nás přichystali vlastní program.

Středeční program byl duchu česko-polského jazykového sbližování. Naším společným úkolem bylo vytvoření česko-polského slovníku, děti byly rozděleny do smíšených skupin a společně se snažily vymyslet co nejvíce frází, které by vystihovaly daná témata, výsledné práce byly komentovány a vysvětlovány jak polskou, tak i českou stranou.

Druhým úkolem dětí byla praktická dílna, jejímž cílem bylo vytvořit stavbu z malých dřevěných hranolů různých tvarů. Jakmile stavby spatřily světlo života, bylo úkolem dětí okomentovat to, co bylo na spolupráci nejtěžší a co nejlehčí a jaké v nich stavba vyvolává pocity.

Odpolední program byl zasvěcený návštěvě nového interaktivního poznaňského muzea – ICHOT. Kde jsme se leccos dověděli o společné historii slovanských kmenů.

Čtvrteční program se nesl v duchu dramatického vyjádření, děti měly možnost vyzkoušet si několik lekcí dramatické výchovy, která je jedním z nosných prvků celé filozofie školy Łejery. Ač naše skupina neměla mnoho zkušeností s těmito činnostmi, pod vedením velice milé a profesionální lektorky, Kashy, vytvořily česko-polské skupiny překrásné dechberoucí dramatické etudy, které se vztahovaly k ožehavé problematice – válka a mír.

Odpoledne jsme strávili v Muzeu Narodowem w Poznaniu. 

Večer jsme měli možnost zhlédnout divadelní představení, které si pro nás připravila naše hostitelská třída. Tentokrát to byla hra na motivy bajek světoznámého francouzského básníka a bajkaře, Jeana de La Fontaina. Naši herci byli jedineční, před jejich hereckým výkonem jsme smekli klobouk.

Po vystoupení si pro nás rodiče dětí z „naší třídy“ připravili překvapení, přichystali raut s prvotřídními pochoutkami a polskými specialitami, který byl velmi milým zakončením našeho týdenního pobytu.

Nutno říci, že v tak nádherném městě, ve škole s přátelskou až rodinnou atmosférou, s tolika báječnými a srdečnými lidmi utekl náš společně strávený čas opravdu více než rychle. Už v tento večer sem tam ukápla slzička, a to nejen dětem. Protože byl blízko den loučení.

Za sebe mohu jen říct, že den odjezdu byl za ty tři uplynulé roky ten nejemotivnější. Nikomu z nás se nechtělo odjíždět z místa, které nám přirostlo k srdci, od lidí, kteří se stali našimi novými přáteli.

Doufejme, že nám čas bude utíkat stejně tak rychle i do června, protože tehdy nás přijedou navštívit do Brna naši polští přátelé. Už teď se těšíme!

„Je lepší něco jednou vidět na vlastní oči, než o tom tisíckrát slyšet z vyprávění.“

                                                                                                 Charles Kuralt

„Domov je tam, kde je srdce. A mé srdce je vždy tam, kde právě jsem.“

                                                                                                   Liang Šun-Jin