Jaro mi připomíná krásné bílé a velké vajíčko. Z vajíčka vzniká život a stejně tak je to i s jarem. Nikdy člověk neví,jaké bude ,ale stačí,aby se prodloužil den a už slyší za okny první posly jara. Najednou se jaro vyloupne ze skořápky. První zářivé sluneční paprsky nás svádí jít ven na procházku. Na nic nečekám, nasadím si kolečkové brusle a jdu ven do náruče provoněného parku v Lužánkách. Po sibiřské zimě, po medvědím útlumu,si tento den na bruslích v parku připadám jako na stupni vítězů. Jaro je tady! Jaro mám rád! Při mé spanilé jízdě mi teplý a provonělý vítr ošlehává tvář. Zlaté a hřejivé sluneční paprsky se mi zabodávají do těla.V ten okamžik se mi zrychlí tep srdce, začne se mi vařit krev. Jaro mi šeptá:,,Jeď dál.“